Základní pojmy psychologie – společenské vědy

 

   Otázka: Základní pojmy psychologie

   Předmět: Psychologie – ZSV

   Přidal(a): Majk

 

 

Psychologie

  • Věda zabývající se lidskou psychikou
  • Jejím předmětem je prožívání a chování jedince
  • Slovo psychologie má původ v řečtině (psýché = duše, logos= rozum, věda)
  • Má interdisciplinární povahu – úzce spolupracuje jak s přírodními (antropologie, biologie), tak se společenskými vědami (filozofie, sociologie)
  • Úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského prožívání a chování
  • V posledních letech získala široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii…
  • Původně byla součástí filozofie
  • Za jejího zakladatele je považován Aristoteles
  • Jako samostatná věda se začala vyčleňovat ve 2. polovině 19. století

 

Prožívání

  • Souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy a stavy (vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti), které tvoří celek
  • Člověk si psychické stavy a procesy uvědomuje jen do určité míry – můžeme rozlišit vědomé a nevědomé prožívání
  • Projevuje se navenek v chování člověka

 

Chování

  • Soubor vnějších procesů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka
  • Zahrnuje všechny činnosti, pohyby, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka
  • můžeme rozlišit na tyto formy chování:
    • expresivní – vyjadřují skutečné smýšlení a pocity – bezprostřední výraz prožívání
    • adaptivní – účelně se přizpůsobující dané situaci – předstírání, zastírání

Chování a prožívání jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a dispozicemi ve vzájemném působení s prostředím.

 

Základní psychologické vědy

  • Obecná psychologie – věnuje se základním psychologickým otázkám a podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života, problematikou zaměřenosti a usilování (motivy, zájmy, postoje). Je v úzké souvislosti s dějinami psychologie.
  • Psychologie osobnosti – zabývá se strukturou a vývojem osobnosti (jací jsme, co máme vrozeného a co ne), zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
  • Vývojová psychologie – popisuje vývoj jedince (osobnosti) od zárodku do smrti
  • Sociální psychologie – řeší začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny
  • Psychopatologie – zabývá se otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody. Které je odstraňují

 

Aplikované psychologické vědy

  • Pedagogická psychologie – zkoumá člověka ve výchovném procesu, v jakém prostředí se člověk učí, kdo na něj působí
  • Klinická psychologie – orientuje se na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné
  • Poradenská psychologie – zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
  • Soudní (forenzní) psychologie – zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby
  • Další aplikované psychologické vědy jsou např. psychologie zdraví, práce, reklamy, sportu, umění…

 

Metody výzkumu v psychologii

Pozorování – zaznamenávají se projevy chování člověka. Pozorujeme gestikulaci, mimiku, řečový projev, jak jedná s lidmi, jak se staví sám k sobě.

  • Druhy pozorování
    • Zjevné – pozorovaný o tom ví
    • Skryté – pozorovaný o tom neví
    • Zúčastněné
  • Podmínky pro pozorování
    • Ochrana osobnosti – nesmím zveřejnit citlivá data o zkoumané osobnosti
    • Minimální riziko – nesmíme pozorovat někoho psychicky labilního (mohl by se zhroutit)
    • Informovaný souhlas – musím vědět, že budu sledován
  • Pozorovatel musí být objektivní, jinak pozorování nemá cenu.

 

Experiment – aktivita směřující k ověření nebo vyvrácení předpokládaných závěrů. Vyžaduje přísnou organizaci (např. laboratorní podmínky) a opakovatelnost.

 

Rozhovor – sběr údajů pomocí ústních otázek. Nejpřirozenější metoda, jak o někom něco zjistit. Účelem je zjistit něco o povaze, citech, zálibách člověka… Důležité je vymezit si obsah, na co se budeme ptát, jak se budeme ptát, musíme se držet   podstatného, umět předvídat, být taktní (nekomentovat)

 

  • Druhy rozhovoru
    • Individuální
    • Skupinový
    • Standardizovaný – mám připravené otázky
    • Nestandardizovaný – nemám připravené otázky, reaguji, ptám se…
    • Polostandardizovaný – mám nachystané otázky, ale mohu se i sám ptát

 

Dotazník – sběr údajů pomocí písemných odpovědí. Nevidíme reakci lidí. Můžeme otestovat více lidí za kratší dobu. Nevýhodou je malá návratnost dotazníků.

  • Typy otázek v dotazníku
    • Otevřené – odpovídám vlastními slovy
    • Zavřené – otázka a pod ní možnost: ano- ne- nevím
    • Kafetérie – odpověď ano – ne + otázka Proč?
    • Filtrační – dotazník má 5 – 6 stránek, odpovídám ano – ne (pokud odpovím např. ne pokračuji na otázku 15 = Jste kuřák? Pokud ano pokračujte následující otázkou, pokud ne přejděte na otázku 15)
    • Škály – ptáme se jak moc, křížkuji na škále od 1 do 5
  • Při sestavování dotazníků se musí dávat pozor na kladení otázek (aby nebyly zavádějící) a na délku otázek.

 

Psychika

  • Souhrn duševních jevů a vlastností (vjemy, představy, vzpomínky, city, myšlenky nebo vůle)
  • Vnějším projevem psychiky je chování
  • Je z části vědomá a z části nevědomá
  • Je vázána na nervovou činnost
  • Má sociální (společenský, lidský) ráz
  • Důležité je sociální prostředí, v němž člověk žije, vyvíjí se

 

Vědomí

  • Psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty, vnímat, prožívat, myslet a tyto procesy si uvědomovat
  • Část psychiky, která zahrnuje vše, co si jedinec právě uvědomuje
  • Nezbytný předpoklad vědomí je bdělost – stav aktivace organismu, který nespí. Vyznačuje se vnímáním světa, myšlením, řešením problémů, uvědomováním si poznávaných skutečností, prožíváním emocí

 

Nevědomí (podvědomí)

  • Všechny duševní obsahy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince

 

Psychické stavy

  • Psychický stav je aktuální stav psychiky, který je ovlivněn současnými a předchozími podněty. Psychické stavy zahrnují stavy mentální, citové, toleranci, pozornost.

 

Psychické procesy

  • Mají kratší trvání, mohou proběhnout ve zlomku sekundy
  • Dělí se na:
    • Paměťové procesy – zapamatování, uchování, vybavení
    • Poznávací procesy – vnímání, představy a fantazie, myšlení, řeč
    • Motivační – citové procesy – radost, smutek, hněv, obdiv, tréma, úsilí o překonání překážek na cestě k cíli, soucit, strach

 

Vlastnosti

  • Jsou charakteristické pro každého člověka a odlišují jej od jiných lidí
  • Dělíme je na:
    • Schopnosti
    • Temperament
    • Charakter
    • Rysy osobnosti

 

Faktory ovlivňující psychiku

  • Společenské
    • Nejužší okolí – rodina, přátelé
    • Širší okolí – zájmové skupiny, národ, rasa, společenský systém, společnost ve které žijeme
  • Přírodní
    • Vnější:
      • Demografický determinismus – pro společnost jsou příznivější lidé žijící v rozvinutých zemích
      • Geografický determinismus – pro vývoj člověka jsou nutné určité podmínky
    • Vnitřní (biologické) – aktuální i dlouhodobý zdravotní stav, vzhled, vzrůst, nemoc, postižení, dědičnost

 

Všechny faktory se navzájem ovlivňují a ovlivňují i člověka

  • přírodní prostředí
  • člověk
  • společnost

 

Reflexní oblouk

  • Základem psychických jevů a činností je fungující nervová soustava. Cílem je přizpůsobení člověka prostředí (vnější i vnitřní), případně reakce na podnět. Základem je reflex, který vzniká působením reflexního oblouku.
  • Reflexy jsou:
    • nepodmíněné (vrozené, neučené; zajišťují základní činnosti: reflex obranný, sací, potravový,…)
    • podmíněné (získané, naučené; patří do 2.signální soustavy-pouze u člověka, je schopen zapamatovat si zkušenosti a převádět je v abstraktní výrazy = slova) – vede k přizpůsobování novým podmínkám; základní fyziologický mechanismus učení!
  • Mozkové polokoule mají rozdělenou činnost:
    • jedna z nich je vedoucí, je racionálně zaměřená
    • druhá hemisféra je zpravidla centrum umění, fantazie, představ; citově zaměřená
    • Obě polokoule spolu těsně spolupracují, ale občas může dojít k zablokování této součinnosti (teorie jednotného mozku).
  • Existuje také psychosomatická jednota těla = psychika ovlivňuje fyzickou stránku a naopak!

 

Historie psychologie

Experimentální psychologie- něm.filozof, fyziolog, psycholog WILHELM WUNDT založil první experimentální laboratoř (1879). Zaměřoval se na poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce

Behaviorismus – zakladatelem je Američan JOHN B.WATSON. Podle něj je psychologie věda o chování, přeceňoval roli výchovy, neuznával vrozené psychické dispozice: „tabula rasa“ = „nepopsaná tabule“ = člověk po narození, jeho osobnost je ovlivňována společností a učením

Psychoanalýza – zakladatel je vídeňský lékař SIGMUND FREUD (nejvýznamnější dílo Výklad snů), začal se zabývat nevědomím člověka (dříve se zabývali jen vědomím). Zjistil souvislost mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, tím upozornil na vliv nevědomí na chování člověka. Freud vyzdvihoval pudy jako rozhodující činitele psychického vývoje jedince, mezi nimi pak byl nejvýraznější sexuální pud.

Analytická psychologie– představitelem CARL GUSTAV JUNG – vytvořil teorii o kolektivním nevědomí lidstva, které je souborem archetypů (předobrazů), ze kterých se zrodila naše kultura

Tvarová psych. (gestaltismus) –podle nich psychologické děje vystupují jako celky a jejich strukturu a vlastnosti nelze poznat z jejich jednotlivých částí. Dále předpokládali, že biologické, psychické a sociální jevy a procesy mají opět celostní nedělitelnou povahu. Zakladatelé: MAX WERHEIMER, W






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: