Základní složky psychiky, podmíněnost a vývoj psychiky

psychologie

 

   Otázka: Základní složky psychiky, podmíněnost a vývoj psychiky

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): Jarunka

 

 

Základní složky psychiky, biologická a sociokulturní podmíněnost lidské psychiky, fylogenetický a ontogenetický vývoj psychiky, věková periodizace

 

Základní složky psychiky

  • Psychika = duševno, duševní dění, vnitřní život, souhrn duševních (psychických) jevů jedince, mysl.

 

Psychika jedince je tvořena:

A

  • Psychickými stavy (nálada) = omezené, dočasné trvání
  • Psychickými vlastnostmi (vlohy) = dlouhodobé trvání až trvalé (láska k přírodě)
  • Psychickými procesy (poznání) = části lidské činnosti, má krátké trvání
    • poznávací (vnímání, fantazie, myšlení, řeč, učení, paměť, imaginace)
    • emocionální – vznik emocí a citů
    • motivační – duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování
  • Psychickými obsahy = vjemy, představy, sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd.

B

  • Vědomím = to, co člověk prožívá a uvědomuje si to (na rozdíl od zvířat, i ta mají psychiku); pouze člověk si může uvědomit svoje psychické zážitky a popřípadě je tlumočit řečí; vědomí je spojitý proud uvědomovaných psychických zážitků
  • Nevědomím, podvědomím = to, co si člověk neuvědomuje ze svého vnitřního duševního života (myšlenky, strachy, touhy, zákazy a příkazy rodičů a společnosti, emoční bolestivé vzpomínky), ale přitom působí na jeho chování a ovlivňuje

C

  • Prožíváním = v bdělém stavu každý člověk něco vnímá (vzpomíná, přemýšlí, má náladu, přání, dělá plány, představuje si = je to vnitřní subjektivní dění, vnitřní svět, který je známý jen jedinci samému; tyto vnitřní zážitky jsou známé jen jemu a nikdo je nemůže zjistit, pokud o nich sám nebude mluvit; vytváří si subjektivní vztah k tomuto světu – prožívání je to, co si člověk sám ze svého života uvědomuje
  • Chováním = vnější výraz prožívání, hledisko, jak se člověk jeví navenek. Aktivita jedince, kterou může pozorovat druhá osoba; je tedy pozorovatelné a měřitelné = REAKCE, ODPOVĚĎ, JEDNÁNÍ (intencionální povaha), ŘEČ, VÝRAZ.

 

Dělení chování:

  • → úmyslné – je uvědomělým záměrem něco učinit
  • → bezděčné – spontánní, neuvědomělá reakce (gestikulace, mimika)

 

Biologická podmíněnost (determinace) psychiky

  • Biologická podmíněnost (determinace) – znamená vývoj lidské psychiky v závislosti na biologických faktorech. Psychika je funkcí nervové soustavy, tvoří jednotu s biologickou stránkou organismu. Psychika je biologicky podmíněna – determinována.
  • Pozn.: Vysvětlení pojmu: determinace (z lat. de-terminare) = určení, určování, vymezovat, vymezení, vymezování, postup od obecného pojmu k pojmům méně obecným.

 

Biologická podmíněnost (determinace) je určena samotným organismem člověka:

  • nervovou soustavou (mozkem)
  • dědičností (vrozené vlohy, dispozice)
  • žlázami s vnitřní sekrecí (hypofýza, štítná žláza, mléčná žláza…)
  • biologickou potřebou (žízeň, hlad…)
  • tělesným stavem (únava, nemoc…)
  • růstem organismu

 

Nervová soustava:

  • Nervová buňka je základní anatomickou a funkční jednotkou nervové soustavy.
  • Synapse – nervové buňky jsou jimi navzájem propojeny, usměrňují nervové podráždění, některá blokují, jiná propouštějí.
  • Reflex je základním prvkem činnosti nervové soustavy, je to zákonitá odpověď (reakce) organismu na vnější a vnitřní podněty.

 

Rozlišujeme tyto formy:

  • → vrozené (nepodmíněné reflexy) – jde po vrozené nervové dráze (dýchací, obranný)
  • → získané (podmíněné reflexy) – nová nervová dráha se vytvoří během vývoje

 

Reflexní oblouk se skládá z:

  • → čidla (receptoru)
  • → dostředivé (aferentní) dráhy,
  • → ústředí (centra),
  • → odstředivé (eferentní) dráhy,
  • → výkonného orgánu (efektoru)

 

Nepodmíněné reflexy:

  • jsou vrozené, dědičné
  • jsou jednoduché, zcela automatické reakce
  • dítě se jim učit nemusí
  • dráhy, po kterých probíhají, jsou stálé a neměnné
  • jsou řízeny nižšími, vývojově staršími části mozku, ústředí v prodloužené míše, kmen mozkový
  • Patří mezi ně:
    • reflexy míšní – např. mrknutí při klepnutí na kořen nosu
    • ochranné reflexy – kýchací, kašlací, mrkací, sací, dýchací, polykací
    • životně důležité – nelze je ovlivnit vůlí
    • potravinový reflex – dotkne-li se potrava úst, vylučují se sliny
    • odtahující reflex končetin – pokud sáhneme na rozpálená kamna, ucukneme
    • patelární reflex – po úderu kladívkem do podkolenní jamky se automaticky vymrští noha
    • → Dále existuje několik reflexů, které má člověk krátce po narození, jedná se o tzv. novorozenecké reflexy (např. úchopový reflex).

 

Podmíněné reflexy:

  • získané, naučené – centrum v šedé kůře mozkové
  • je to vývojově nejmladší část mozku, nadřazená ostatním částem nervové soustavy
  • přizpůsobující organismus novým a proměnlivým podmínkám
  • vytvářejí se pouze jako dočasné, opakovanými situacemi se mohou posilovat nebo naopak vyhasínají, pokud chybí podněty, které je vyvolaly, vytvářejí se v souvislosti se získanými zkušenostmi = učením

 

Vztah mezi nervovou soustavou a psychikou:

  • vědomý psychický obsah přímo závisí na funkční schopnosti mozku (ovlivněný např. únavou)
  • kvalita psychické činnosti přímo závisí na kvalitě mozkové hmoty (mozkové defekty)
  • úroveň psychického vývoje závisí na stupni vývoje mozku
  • poruchy v duševním životě však způsobují i nižší složky nervové soustavy
  • vnější projevy NS jsou v některých případech i vnějšími projevy prožívání (červenání)

 

Dědičnost:

  • předpoklady psychického rozvoje získané dědičností = dispozice (síla, pohyblivost)
  • Genotyp je dědičná výbava, souhrn dispozic z mateřského a otcovského organismu, souhrn dědičných předpokladů – to, co si do života přinášíme od svých předků.
  • VLOHY (dispozice) – předpoklady získané dědičností, anatomicko-fyziologické vlastnosti organizmu a smyslových orgánů (např. absolutní sluch), jsou předpokladem rozvoje psychických vlastností =

 

Žlázy s vnitřní sekrecí:

  • prvotní vliv = zvýšená nebo snížená činnost se projevuje jak fyzicky tak duševně
  • druhotný vliv = dochází k různým deformacím organizmu.

 

Biologické potřeby:

  • potřeba dýchání, tepla, potravy, odpočinku, zachování rodu.
  • Ovlivňují od narození psychický stav člověka.
  • Pocity spokojenosti x nespokojenosti.

 

Tělesný stav:

  • stavba těla, tělesná konstrukce působí na psychiku (sportovní typ)
  • může vytvářet předpoklady pro vznik psychických vlastností, případně poruch
  • momentální stav (odpočinek, bdění)
  • růst organismu

 

Sociální podmíněnost (determinace) psychiky

  • Sociální podmíněnost (determinace) lidské psychiky – člověk je součástí společnosti, je sociální tvor, společnost ho utváří, ovlivňuje, lidská psychika má sociální ráz, je sociálně determinována – utvářena, formována společností.

 

Sociální prostředí:

  • utváří specifické rysy psychiky člověka
  • utváří podobu jeho duševního života, která se liší od zvířat.
  • Sociální prostředí tvoří:
    • → lidé samotní – vztahy mezi nimi;
    • → společenské normy;
    • → lidská kultura, civilizace

 

Systém společenských vztahů:

  • na základě kontaktů mezi lidmi vydělujeme systém vztahů:
    • jedinec – jedinec (matka – dítě, učitel – žák); emoce, základní význam pro individuum
    • jedinec – sociální skupina (příslušnost k sociální skupině, syn – rodina); jsme neustále členem nějaké sociální skupiny
    • sociální skupina – jedinec (pozice v sociální skupině, nadřízený, primář);
    • sociální skupina – sociální skupina (politická strana – politická strana)

 

Společenské normy:

  • Kulturní vzorce jsou normy typické pro určité prostředí
  • Upravují vzájemné vztahy lidí v daném sociálním prostředí:
    • → zvyky – co se v dané společnosti sluší a co ne
    • → mravní obyčeje – co se považuje za morální a co už ne
    • → zákony – co je přípustné a co už ne (co se trestá a co ještě ne)
    • → společenské tabu – co je nejvíce odsuzované, patologické

 

Lidská kultura, civilizace:

  • věda, umění, sdělovací prostředky, technika, životní prostředí
  • jsou v nich zakotveny zkušenosti generací

 

Vývoj lidské psychiky

  • PSYCHICKÝ VÝVOJ = Psychické děje jsou vázány na zralost a funkční činnost mozku, vývoj – určený dědičností a vnějšími vlivy – se realizuje prostřednictvím zrání a učení. Vývoj lidské psychiky se uskutečňuje jako důsledek vztahu zrání a učení. Pro úspěšný vývoj je třeba, aby dědičné předpoklady i vlivy prostředí byly v normě a aby učení a zrání působily ve vzájemné harmonii.

 

Zrání:

  • ovlivňuje předpoklady k rozvoji určitých psychických vlastností či k nějaké důležité změně
  • je podmínkou dosažení stavu vnitřní připravenosti k rozvoji jednotlivých psychických vlastností
  • je určitým časovým programem pro psychický a tělesný rozvoj jedince
  • určitý stupeň zralosti je nezbytný pro vývoj nějaké vlastnosti, tzn. pro efektivní učení
  • proces zrání je dán geneticky, má trvalý a neměnný charakter
  • vztahuje se k funkční způsobilosti nervových vláken a je chápáno jako jejich opouzdřování, které zdokonaluje vedení nervových vzruchů

 

Učení

  • urychluje proces zrání, ale můţe se uskutečnit aţ na určité úrovni zralosti nervové soustavy
  • až na určitém stupni vývoje se dítě učí vstávat, stát, chodit; nemohou být cvičením navozeny
  • dříve, protože nervové struktury nejsou zralé
  • proces, kdy se realizuje rozvoj určitých psychických procesů
  • probíhá většinou v interakci se sociálním prostředím, které působí na jedince podněty
  • je výsledkem zkušenosti a to individuální nebo zprostředkované
  • výsledky učení jsou dále ovlivňovány novými zkušenostmi

 

Vývoj lidské psychiky má dva základní aspekty:

  • fylogeneze:
    • vývoj živočišných druhů (v našem případě člověka) – od jednodušších živočichů ke složitějším, až k člověku
    • vše, co existuje, podléhá změnám
    • je to vývoj druhů organismů v historickém sledu ve smyslu evoluční teorie
    • změny v rámci organismů postihuje nauka o evoluci živých bytostí – (1859) Charles Robert Darwin (britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie)
    • Pozn.: „složité organismy se vyvinuly z organismů jednoduchých a tyto ze zárodečné živé hmoty; člověk se vyvinul z pračlověka, ten z opočlověka a ten zase z určitého druhu opic.“
  • ontogeneze
    • vývoj jedince – od narození jedince přes mládí a dospělost až ke stáří a smrti
    • znamená změny osobnosti a všech psychických jevů v průběhu života
    • Ontogeneze psychiky se realizuje:
      • zráním = změny určované převážně vnitřními biologickými činiteli (růst, osifikace kostí, zrání nerv. soustavy, pohlavních orgánů apod.)
      • učením = změny jedince související s interakcí jedince a prostředí.

 

Přehled fází (období) ontogeneze člověka:

  • prenatální období:
    • Blastémové období – oplozené vajíčko (zygota): od oplození do první srdeční akce
    • embryo (zárodek): 4. týden – 4. měsíc (rychlý růst zárodku, základy orgánů)
    • fetus (plod): 5. měsíc – porod (orgány začínají projevovat svou funkci)
  • perinatální období:
    • těsně před porodem, doba porodu až 24 hodin po porodu
  • novorozenecké období:
    • den – 28 dní
  • kojenec:
    • 28 dní – 1 rok
  • batolecí období:
    • mladší batolecí období: 1 – 2 roky
    • starší batolecí období: 2 – 3 roky
  • předškolní období:
    • 3 – 6 (7) let
  • školní období:
    • mladší školní období: 6 – 11 let
    • starší školní období: 11 – 15 let (puberta)
  • dospívání:
    • adolescence: 15 – 20 let
  • dospělost:
    • mladší dospělost: 20 – 35 let
    • střední dospělost: 35 – 50 let
    • starší dospělost: 50 – 65 let
  • staří:
    • presénium (stárnutí): 65 – 75 let
    • sénium (stáří): 75 – 85 let
    • dlouhověkost: nad 85 let






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: